Share
Zobraziť predchádzajúcu témuGoto downZobraziť nasledujúcu tému
avatar
Počet príspevkov : 3
Join date : 20.09.2017
Age : 19
Bydlisko : Montana
Zobrazit informácie o autorovihttp://stvladimirs.blog.cz/1709/james-ozera

Pokoj Claudie R. Ivashkov

za So september 30, 2017 8:48 pm
-
avatar
Počet príspevkov : 3
Join date : 20.09.2017
Age : 19
Bydlisko : Montana
Zobrazit informácie o autorovihttp://stvladimirs.blog.cz/1709/james-ozera

Re: Pokoj Claudie R. Ivashkov

za So september 30, 2017 9:34 pm
Nejspíš by mohl své čekání krátit rozhovorem s některými spolužáky, jenže ani na ně neměl tu pravou náladu, jako jindy. Jednoduše tu hodlal dřepět tak dlouho, jak jen to bude nutné a počkat na Clau. Jejíž (včasný!) příchod oznámí již z dáli se blížící klapot podpatků, doprovázený nezaměnitelnou vůní Chanelu, díky niž by ji mohl vystopovat prakticky kdekoliv. I přesto, že její příchod zcela jistě zaregistroval, ani ho nehne, aby se hrabal z křesla a hned se k ní rozběhl jako rozněžněná cukrová vata. Jasně, pro někoho to může být cute, jenže ačkoli James miloval Claudii nadevše, není žádný oslík. Možná jenom malinkatý, občas. Ale rozhodně ne teď. Pro sebe se uculí, když se k němu dostane jak milý pozdrav, tak i polibek na tvář. "Ahoj, lásko" oplatí těsně předtím, než si vyslouží pusu i na rty. Pokaždé mu to dokázalo zaručeně zvednout náladu. Doteď si dobře pamatoval, jaké to bylo, když Claudii políbil poprvé. Jak silné emoce v té chvíli cítil. Tím ovšem nechtěl říct, že teď by nic necítil a líbat ji se stala pouhá rutina. Raději však pozvedne hlavu výš a zvesela na Clau mrkne. "Samozřejmě, že jsi slyšela" zahučí na půl úst, potvrzujíc si svou dřívější teorii o tom, že Claudia má oči a uši všude. Tudíž všechno ví. Občas je to nebezpečné. "Abys věděla, zázraky dělat vážně neumím. Zatím. Mimo to, musel jsem tomu trochu přidat na autenticitě. Nemyslíš, že by bylo divný, kdybych zničeho nic byl nejlepší ze třídy?" Výmluvně pozvedne obočí. Tohle kolo vyhrál. "Pokud ti to ale udělá radost, příště se budu víc snažit." Co si budeme povídat, prostor na zlepšení má vždy. Na poznámku o narozeninách už už otevře ústa, aby ze sebe vysypal ne desítky, ale minimálně stovky otázek. I na to je ale Clau připravená, když ho rovnou utne. Výmluvně se na ni zamračí, ale přece jenom přikývne. Co taky může dělat jiného. Mimo to, kdo nerad dostával dárky k narozeninám? Ačkoli to, že je zase o rok starší, ho nějak zvlášť netěšilo. Ono devatenáct je možná hezčí než osmnáct, ale... Holt asi nikdy nebude spokojený.
Nakonec přeci jen ochotně následuje Clau kamkoliv si zamane. Ukáže se, že se dostanou až k jejímu pokoji. Nad jejím doporučením, ne, rozkazem, se pozastaví a založí si ruce na hrudi. "Jestli sebou šlehnu na zem, bude to na tobě" prohlásí pouze, než ruce zase uvolní a oči konečně zavře. Herečka. Nicméně se to ukáže jako dobrý tah, jelikož si vyslouží další pusu. To ho ujistí v tom, že ho nečeká nic hrozného. A pokud třeba, tak to dá Clau řádně vypít. Nyní již poslepu vejde za ní do pokoje, držíc ji za drobnou tlapku. I když se zastaví, drží oči pevně zavřené a vyčkává. Přece jenom, nechce si překvapení vytelit dřív, než k tomu dostane svolení. Hned, jak se mu ho dostane, oči zase otevře. Chvíli trvá, než si přivykne zdejšímu osvětlení, čili víčka nechá mírně přimhouřená. Jen co se dostatečně rozkouká, může obdivovat nejen veškerou výzdobu, nýbrž i okrasně naaranžovanou krabici uprostřed. Nicméně k té až za chvíli. Prvních pár chvil věnuje prohlížení fotek, které tu byly rozvěšené. Něco podobného viděl na fotkách na Instagramu, jenže tohle bylo něco jiného. Speciálního, protože se jednalo o Claudiiny a jeho vzpomínky. Halloween, na kterém James trval či první apríl, jen dva příklady z několika, které tu mohl zpozorovat. Kromě oněch fotografií tu byly u balonky v modré a zelené, kromě i dalších barev, které však byly v menšině. Být o pár stupňů sentimentálnější, snad si i štěstím popotáhne. Nicméně ho to skutečně potěší, že si Clau dala práci i s takovýmto detailem. Dále pak stylový stůl, který už je prostřen pro dvě osoby. Svíčky, okolní vůně, to všechno dodávalo na příjemné atmosféře. Všechno bylo perfektní. "Můžu rozbalovat, žejo? Protože už se nemůžu dočkat" pustí Clau ruku a když kolem ní prochází, krátce ji políbí. Jako první z fáze děkování. Protože zcela jistě přijde ještě spousta, spousta dalšího. Krabice je skutečně velká, což Jamese vede k uvažování, co do ní proboha Clau zabalila. Jakmile se však dostane přes první vrstvu balícího papíru a otevře i krabici, pravda se ukáže. Uvnitř se nachází další, o něco menší krabice. Rovněž precizně zabalená a dekorovaná. "Vážně? Nevím, jestli si zasloužím takovéhle rozmazlování. Samozřejmě nejsem proti dárkům, to nikdy, ale.. musela ses zbláznit" nevěřícně zavrtí hlavou, než pokračuje v další vrstvě. Celé rozbalování prokládá slovy díků, vděčnosti a nevěřícnosti. Mnozí by řekli, že mluví přesně jako jeho matka. Hodně. S nynější situací to nijak nesouviselo, ale budiž. Skrze snad osmnáct krabic se dostane až k té nejmenší, jež je přetažená.. oranžovou barvou? Spíš do meruňkova. No co, není holka, aby rozeznával každičký tón. Vrhne na Clau jeden z několika podezíravých pohledů, než otevře i ona poslední krabičku. Uvnitř ní nalezne svazek klíčů. Držíc ho jako vzácný poklad mezi dvěma prsty, zvedne je výš, aby lépe viděl. "Tak počkat, nech mě přemýšlet" zabručí, studujíc klíče hezky zblízka. "Od čeho jsou" přistoupí blíž a s klíči ji zatřese přibližně dvacet centimetrů před obličejem. Ať se koukal z jakéhokoliv úhlu, nic pořádného ho nenapadalo. Protože je děsně neoriginální. A protože myšlenky má pouze na divnosti, samozřejmě.

avatar
Počet príspevkov : 2
Join date : 29.09.2017
Zobrazit informácie o autorovi

Re: Pokoj Claudie R. Ivashkov

za So september 30, 2017 10:07 pm
"Na autenticitě?" Zeptá se podiveně, ohromená, jak dokonale se ze všeho její láska dokáže vysekat. "Nebylo by na tom nic divnýho." Poznamená po chvilce se svěšenými koutky a přísným výrazem. Každopádně jí udělá radost, že se pro příště bude aspoň snažit a to je hlavní.
Netrvá to dlouho a ona už si ho vede do pokoje, kde pro něho nachystala aspoň takovou...maličkost? Inu, i tak se to dá nazvat. S potutelným úsměvem sleduje Jamese, jak rozbaluje jednu krabici po druhé a u toho si mumlá, většinou sám pro sebe slova díků a chvály. "Mluvíš úplně jako tvoje máma." Poznamená Clau vesele, na nic víc se nezmůže. Možná za to může vlna nedočkavosti, která ji zaplavovala. Nemohla se dočkat, až James její dárek uvidí, ale pořád se snažila zůstat v klidu. Vyhne se jeho podezřívavému pohledu a s nicneříkajícím výrazem protočí oči. "Pojď se najíst." Houkne na něho, jakoby právě nerozbaloval pěknou řádku minut dané krabice a neměl hlavu plnou otázek. Sama Clau zapne písničky, které potichounku hrají na pozadí a sama se posadí k prostřenému stolu. Na talíře dá pizzu, se slovy: "Jo, chtělo by to něco slavnostního, jako třeba humra, nebo špagety, ale vím, jak ten Texas miluješ. Budeš chtít víno, nebo colu?" Nalije mu toho, co si řekne a sama si víno smíchá s colou. Musíme zmínit, že pizza je přesně udělaná podle Jamesova gusta: je čtvercová, bez okrajů a s extra kuřetem navíc. Clau doufá, že si té veškeré píle a detailů stihl povšimnout a celou večeři se snaží vyhýbat Jamesovým zvědavým otázkám (pokud nějaké jsou). Ke konci hostiny chytne hrozný záchvat smíchu, díky něčemu strašně inteligentnímu, co její miláček zase vypustil z pusy a nemůže se přestat smát. Jakmile tenhle stav přejde, tak párkrát zavrtí hlavou a s úsměvem jde za ním, aby se mu mohla posadit na klín. "Taaakže. Všechno nejlepší Jamesi, hodně štěstí, protože ho se mnou budeš potřebovat, zdraví, protože to se hodí vždycky a tak. Taky peněz, abys mi mohl koupit ten perfektní kožich od Gucciho a nesmím zapomenout na spoustu dobrých známek a studijních výkonů, protože jinak z tebe jednou dostanu infarkt. Lásku ti přát nebudu, dávám ti ji, kolik umím." Krátce se mu zahledí do očí, tolik ho milovala. S menším úsměvem šáhne pod jeho talíř, ve kterém se nachází již zmiňovaná obálka, která je stejně elegantní, jako krabička, ve které byly klíče. Není to žádný obyčejný kus bílého papíru! Nicméně v obálce se nachází dvě fotky- na jedné z nich je nádherný domeček (dobře, spíš luxusní vila), na druhé zase mapa, na které je zakroužkované kanadské město Ottawa. Pořád sedící na Jamesově klíně sleduje jeho reakci a najednou se cítí strašně nejistě. Proto se na něj jenom se svým malým, jemným úsměvem kouká.
Sponsored content

Re: Pokoj Claudie R. Ivashkov

Zobraziť predchádzajúcu témuNávrat horeZobraziť nasledujúcu tému
Povolenie tohoto fóra:
Nemôžete odpovedať na témy v tomto fóre.